O tom, že je dnešní doba zrychlená, uspěchaná a stresující se mluví už dlouho. Jak proti tomu bojovat? Možná jediným zaručeným receptem je naučit se zpomalit a nenechat se strhnout davem. O to se snaží hnutí slow life.
Pojďme se vrátit pár týdnů zpátky, do časů karantény, do doby, kdy se svět zastavil. Nic najednou nebylo jako dřív, všechno, na co jsme byli zvyklí, přestalo existovat. Mnoho z nás se od pracovních stolů přesunulo domů, zrušily se porady, zavřely se obchody a my jsme byli najednou odkázaní na chvíle doma s rodinou a prožívání života tady a teď.
Mnoho z nás tak možná překvapilo, jak vlastně ta povinná karanténa může být příjemná. Najednou jsme měli na všechno spoustu času. Mohli jsme trávit čas s rodinou, mohli jsme doma konečně pořádně uklidit, sportovat, jíst zdravě, vařit, vyřídit resty, naučit se něco nového… Všechno se zpomalilo a zklidnilo. Přehodnotili jsme priority a byli jsme relativně spokojení. A zastánci hnutí Slow Life (pomalý život) jsou přesvědčení o tom, že takhle můžeme žít i dnes.
Tahle skupina vznikla už v roce 1986. Tehdy novinář Carlo Petrini protestoval proti otevření fastfoodového řetězce McDonald’s v Římě a to tak, že zorganizoval veřejné itálské hody. I když otevření řetězce nezabránil, zrodila se myšlenka něčeho nového a zajímavého. Díky Petrinimu vzniklo hnutí, které se nejprve soustředilo na pomalé jídlo a později se rozšířilo i do oblastí vzdělávání, financí, cestování i zdravotnictví.
Naučit se říkat NE
Podle zastánců Slow Life není neúspěšný člověk ten, kdo nic nedělá, nýbrž někdo, kdo absolutně nemá čas si vydechnout. V praxi se tedy můžete místo na plný diář nebo to do list soustředit spíše na to, kým chcete být.
Dnes je bohužel velkým trendem časová vytíženost a diář zaplněný k prasknutí. Vy to ale dělat nemusíte. První zásada pomalého života je naučit se říkat NE. Musíte něco zrušit nebo odmítnout, aby vznikl prostor pro zpomalení a klid. Naučte se znovu chodit pěšky, neplánujte si nic na víkend, odkládejte telefon, co nejvíce to půjde. Úleva přijde okamžitě.
