Hádky ke vztahům zkrátka patří, s tím nic neuděláme. Jenže… Umíte se hádat správně? Křičíte na sebe nadávky, za které by se nemusel stydět ani slovník vulgarismů? Nebo raději vytvoříte dusno, které by se dalo krájet? Dobře není ani jedno.

Ve finále nezáleží, jestli se tu teď budeme bavit o hádce mezi milenci, partnery, kamarády nebo mezi rodiči a jejich dětmi. V každém vztahu záleží v první řadě na komunikaci. A právě v případě hádky se ukáže, jak na tom jste. Správně bychom spíš měli použít slovo konflik, protože hádka už je negativně zabarvené. Naopak právě konflikty mohou být při konstruktivním postoji přínosné a vlastně nezbytné.

Při vzájemném vyříkávání názorů se určitě vyhněte zobecňujícím tvrzením a větám typu: Ty nikdy… nebo Ty vždycky… Takové osočení dokáže druhého jen příšerně naštvat a nic tím nevyřešíte. Zároveň druhého nekritizujte přes míru, může totiž snadno získat pocit, že opravdu nikdy neudělá nic správně, jen vás spolehlivě vždycky naštve.

Myslete na to, že váš partner neumí číst myšlenky, proto mu musíte říct všechno, co vás trápí. Naprosto jednoduše, stručně a jasně. Místo věty: Ty nikdy nevyneseš odpadky, řekněte raději: Přála bych si, abys častěji vynášel odpadky. V žádném případě se nesnažte partnerovi slovně ublížit a zasáhnout jeho citlivé místo.

Během diskuze se stále snažte najít kompromis, myslete na to, proč jste se začali hádat a jak z toho ven. Nevytahujte staré křivdy, nekřičte a nemluvte sprostě. Většinou se stejně hádáme jen proto, že máme pocit, že nás ten druhý přehlíží, nevěnuje nám dostatek pozornosti a nevidí naše potřeby. V zápalu smutku pak říkáme věci, které nás později mrzí. Když si tyto pocity uvědomíte a sdělíte je partnerovi, váš rozhovor se hned začne ubírat jiným směrem.

V každém správném vztahu nesmí chybět prostor pro usmíření, omluvu a odpuštění. S tím už do hádky vstupujte, vaše jednání bude o to milejší.